• Bublina
  • Obsah
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • BUBLINA #5 Použijte prosím novější prohlížeč.

    BUBLINA #5

    2023

    Redakce:

    Barbora Bažantová, Iva Davidová, Hana Kokšalová, Sára Jarošová, Sabina Navrátilová,
    Maria Neal, Markéta Skalková

    Grafický design a sazba:

    Markéta Skalková

    Programování:

    Jakub Mynář

    Přispěvatelé:

    Tereza Hlaváčová, František Fekete, Šenay Kobak, Kája Hruboň, Bára Bažantová, Sára Jarošová, Jena Jang, Viktória Citráková, Maria Neal, Kristýna Kyselá, Iva Davidová, Nela Neubauerová

    Poděkování:

    V úvodu bychom jménem redakce chtělx
    poděkovat Filipovi C. za neutuchající podporu
    a přístřeší, všem kdo se na vzniku čísla podílelx,
    kočkám který se válí po stolech, fenám co běhaj
    bez vodítek a Keanu Reevesovi, za to že je.
    Děkujeme všem, kteří dokáží reflektovat
    svoje chování, všem, kteří v sobě
    nachází odvahu postavit se za sebe i za druhé
    a všem, co vědí, že přiznat svou zranitelnost
    není slabost.
    Děkujeme našim mámám.

    Web: bublina.favu.vut.cz
    Instagram: @bublinamagazine

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Obsah

    • Video editorial #03
    • Editorial #05
    • Tereza Hlaváčová: Zvenku pokoje: Stará vila na Kraváku #06
    • František Fekete: queers*mystics*ravers (2019–?) #10
    • Šenay Kobak: dvacet tři - Zůstala jsi někdy na mejdanu celý víkend? #23
    • Kája Hruboň: One trajb, ale ne vždycky tak super vajb #27
    • Bára Bažantová: Balada pro bedny #31
    • Sára Jarošová: průzkum - plánování - výstroj - neočekávané události #32
    • Jena Jang: XXIII #35
    • Viktória Citráková: LET THE MACHINE SPEAK INSTEAD OF YOU #37
    • Maria Neal: Romania Audio Diary #48
    • Kristýna Kyselá: 23 pohlednic pro Tebe #50
    • Iva Davidová: All About Communication #64
    • Nela Neubauerová: Vampires after Dracula #68
    • Hana Kokšalová #70
    • Přispěvatelstvo #71
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Videoeditorial Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Truth is in the eye of the beholder Použijte prosím novější prohlížeč.

    Truth is in the eye of the beholder

    Pozoruju ohňostroje v první hodině prvního dne roku 2023, je mi úzko a přemýšlím nad tím, že barvy
    vybuchující na periferii vypadají jako kdyby za městem vypukla válka. Koukám na heliové balonky
    ve tvaru dvojek a trojek a na to, jak Žižkovská věž stojící vedle mě připomíná mimozemskou vesmírnou
    loď, co přistála na ulici a co asi rok 2023 přinese, co skrývá za oponou?
    Konec který bude novým začátkem?

    Od přírodních procesů, přes Bibli i Kurta Cobaina k číslu domu tvojí babičky, zrovna ses koukl*a kolik
    je a hádej co? 23:23. Skrývá snad realita víc než jen to, co je vidět? Skutečnost dost možná, stejně
    jako náhoda, není ničím jiným než složitým vzorcem, který se nedá okamžitě rozklíčovat.
    Co je náhoda i skutečnost, a co pro nás znamenají vyhodnocujeme každý po svém. Souvislosti mezi
    náhodami si nemusíme připouštět k tělu. Nebo naopak můžeme v synchronicitách objevovat osobní
    významy a odhalovat tak magii v každodenním bytí, v sobě samotných, přistupovat k životu jako
    k dobrodružství.

    23 je spojování protikladů, je pozitivní i negativní, štěstí i smůla. Reprezentuje lásku dohromady
    s chaosem, strachem a nejistotou - může ujišťovat i znejišťovat, především ale inspirovat a otevírat
    cestu imaginace. Mnozí věří v mocnost 23ky, jakožto čísla, které se objevuje neobvykle často a setkávají
    se s ním v nejrůznějších kombinacích v běžném životě. Čemu budeme věřit, je na každém
    z nás. To nic nemění na tom, že se nejnižší prvočíslo, skládající se z po sobě jdoucích číslic stalo
    signifikantní pro různé subkultury a skupiny. Ať už je řeč o diskordianismu, víře, ve které je neřád
    stejně tak iluzivní jako řád, nebo freetekno kultuře, pro kterou stále bývá často referovaným symbolem,
    dvacet trojka je ve znamení přemýšlení, vnímání, přijímání rozdílů, zlobení. A nakonec, ať už
    v sílu číslovky věříme nebo ne, všichni kdo jsme se narodili*y bez vrozených handicapů máme 23
    párů chromozomů. Co si z toho vzít? To záleží na nás, konkrétně o tom, jak moc čarovnou realitu
    chceme prožívat, jak svobodně dokážeme snít.

  • Tereza Hlaváčová - Zvenku pokoje stará vila na kraváku Použijte prosím novější prohlížeč.

    Tereza Hlaváčová - Zvenku pokoje stará vila na kraváku

     

  • Tereza Hlaváčová - Zvenku pokoje stará vila na kraváku Použijte prosím novější prohlížeč.

    Tereza Hlaváčová - Zvenku pokoje stará vila na kraváku

    Dívám se ven z okna zejícího černotou. Vidím a slyším, že se v ní něco blýská a třpytí. To něco naznačuje tiché a vzdálené dění. Prolézám starým, vysokoúzkým oknem, a skáču bosa dolů na vlhký beton v zadní zahradě domu. Všímám si trávy, jak prorůstá rozeklanou směsí malty a cementu a přitom řve svými malinkými průduchy o život. Člověk na to odpovídá úplně samovolně. Jdu dál.

    Projít kolem oken pokojů spolubydlících, kolem schodků a loupajícího se zábradlí - nezaslechla jsem v našem malém zahradním odeonku zvuk lyry? Asi určitě ano - dnes mi chutnal řapíkatý celer. Chytám se zábradlí, cítím pod kůží strukturu rzi, jdu po rovném betonu; moje ruka sjíždí dolů, až přistane na mém břiše. V ten moment stojím uprostřed útvaru ze starých spadaných jablek; chvíli tápu ve tmě, rozeznávám kulaté obrysy a po chvilce si všimnu ještě větších - ocitám se uprostřed spirály, která se vine až pod moje okno, pod ostatní okna a dozadu, dál do zahrady, až za odeonek a ven, k zadní brance zahrady. Posílám ve tmě rozeklaným jabloním vzdušný polibek a vydávám se za roh, k přední brance. Procházím kolem sebepřetvářejícího se karavanu, velkého modrého auta s vstřícným obličejem, a přicházím do styku s vychladlým kovem mříží. Opouštím zahradu, ale taky se zároveň vracím na její začátek.

    Vykročím do prázdné, ponočními lampami, osvětlené ulice. Nejdřív se podívám doleva; odtud přicházejí dobré charaktery, a pak doprava; odtamtud vcházejí na scénu záporné charaktery. Vlevo mírumilovná dálka černého asfaltu a poklidných domků. Nepředstavuji si, že na jejím konci stojí nehnutě zírající pes. A vpravo - vpravo se zdá, že se něco hýbe. Věnuji pozornost této straně, ale ještě nejsem připravená se tamtudy vydat. V temné ploše vzduchu se vykreslují další oblé tvary; tentokrát pulzující, ale také tančící barevné odlesky. Působí plovoucně. Pootočím své tělo přímo tím směrem, a vidím, že se v černém vzduchu vznášejí obří bubliny. Vznášejí se zpoza pravého rohu ulice, vedoucí na hlavní silnici, směrem ke mně, ale finální odbočku se jaksi zdráhají udělat. Vyčkávají na křižovatce. Zvou k sobě. Nebo k něčemu. Jablečná spirála se svinula zpět do svého začátku.

    Stojím naproti bublinám, a zleva kolem mne dost pomalu - jako ve snu - prosviští asi deseticentimetrový kluk na žlutorůžovém skejtu. Přehazuje si přitom z úst do ruky a zpět žvýkačkovou bublinu, ze které vždy, když mu zrovna přistane na ruce, vyšlehnou zlaté plameny a promění se ve slunce. Ale jako by se najednou skartoval, nebo zajel za neviditelnou cenzuru - prostě zmizel skoro ve stejném okamžiku, jako se objevil. Zpoza druhé strany cenzury vyletěly stříbrné hodinky na céčkovém řetízku. Vykročila jsem konečně směrem k bublinám. Sebrala jsem z asfaltu hodinky a řetízek vydal sadu tónů. Zněly, jako kdyby mi někdo poslal celý život zaznamenaný v jednom mechanismu, v želatinových kolečkách hodinek, a já teď měla za úkol chodit v noci potají pod okny a rozeznívat řetízek spícím lidem do jejich snů. Nechápala jsem, kdo by něco takového chtěl. Podívala jsem se na hodinky, a uviděla jediné číslo - číslo 3. Bubliny se stále neslyšně pohupovaly na místě. V odbočce vlevo dolů jsem zahlédla ležet umírajícího člověka. Rozhodně teď nemohl zemřít, zakřičela jsem: “Měl jsi letos dobrá jablka? A co cukety? Melouny, dýně, hrozny?” a on odpověděl: “Dobré. Všechno své ovoce a úrodu jsem natočil kamerou, pak jsem kazetu vložil do přehrávače a zasadil ho společně s televizí pod jabloň.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Snad se jí tam bude dařit, říkal jsem si, země uvidí, co sama zplodila a žížalám se možná vyvine nějaký primitivní optický aparát. Ale…jednou v noci jsem vyšel ven nadechnout se vlahého vzduchu na zahradu. Zapomněl jsem na zakopanou televizi a lehl jsem si pod jabloň. Chvilku jsem ležel, pak se zadíval do tmy, a rozpoznal v ní šumění obrazu z kazety; začalo mne hrozně znepokojovat, že ten obraz vidím, že ten obraz běží na tý obrazovce zakopaný pode mnou. Nevěděl jsem, co se děje, přestože jsem to měl v myšlenkách, ale nemohl jsem se nijak ujistit, že se tohle děje doopravdy. Dal jsem přehrávači svou inteligenci. Velmi jsem se zdráhal ho otevřít, ale nakonec mne pohltil pocit, že když to neudělám, tak možná zešílím. A zmáčkl jsem to tlačítko. Nejdřív ze slotu vyšlehly zvláštně krátké ohňostroje - netrvaly ani vteřinu - s různě vymršťujícími se písmeny, po kterých zůstala jakási zlatě zářící aura, co se točivě rozpínala, přestože se nezvětšovala, a uprostřed ní levitovala fotografie nějakého buddhistického chrámu. Otočil jsem fotografii na rub a z druhé strany zel můj vlastní obličej - vlastně jen oči - pomyslel jsem si: co to teď vlastně sakra vidím? Musel jsem se rukama zběsile dohrabat k zasazené televizi, a to, co jsem pak spatřil za obraz, už nejde popsat slovy.”

    Měla jsem na mysli, že tento člověk zprava je záporný charakter, ale ležel přece o odbočku dál. Vlevo. Vpravo se vznášely bubliny.
    “Slyšel jsi někdy o obřích, průsvitných bublinách?”
    “Ano, slyšel…ale neviděl jsem je. V mé zahradě teď zase poletují malá slunce. Když se sešeří, tak se společně ukládáme ke spánku a ony zhasnou. Ale ve dne jsou jako děti. Září na ovoce a na rostliny v mé zahradě, na veškeré činy kolem sebe. Ty jsi někde zahlédla obří bubliny?”
    Člověk se svižně postavil.
    “Ano, jsou zde na křižovatce. Nevím, jestli je bezpečné vydat se jejich směrem.”
    Vzhlédla jsem k bublinám a kousek oblohy za nimi odhalil denní dobu, i když jen na okamžik. Ohlédla jsem se zpět, a na místo člověka tančilo na zemi pár lístků. Kousek světlé oblohy se začal rozpínat, a na nočním nebi už vznikla mapa zářivě modré, prosluněné barvy. Kolem bublin zuřivě poletovala hořící svíčka a různá fantaskní barevná loga - logo dinosaura, logo vážnosti, logo letišť, logo tulipánových polí, logo hudby, logo svetrů, a další. Na mém tričku přistálo logo dnešního dne.

    Z hlavní ulice zazněl zvuk přijíždějícího autobusu. Bez zaváhání se rozbíhám za ním. Kolem známých plotů, charakterizujících každou moji chůzi na onu zastávku a noční procházky. Cítím proudící vzduch skrze obří červené květy.

    Přiřítím se na zastávku a zjišťuji, že autobus ještě neodjel, protože se staršímu pánovi a paní rozsypaly buráky přímo před zastávkou. Autobus je málem přejel. Buráky se zlatě třpytily v kruhu a kolem nich se odvíjel další kruh, zase z jiné zářivě modré oblohy. Postarší pár byl v úžasu. Pánovi zůstal v dlani jeden burák a zvědavě ho s paní zkoumali. “Ach Zuzanko, my jsme toho natropili. My jsme tak moc chtěli udělat z našeho Zdeněčka hokejistu, až se utopil pod ledem v jezeře. Kéž bychom se ho dřív zeptali na to, co by on sám chtěl. Ale on chtěl hrát hokej, to není naše chyba, Zuzanko…že?” zamyslel se pán a objímal přitom burák. Pak ho políbil a vhodil do kruhu buráků na zem, mezi ostatní.
    “Zdeněčku, nevybruslíš z toho…ale ukázal jsi nám skvělé piruety,” pláče paní.
    Kruh buráků na zemi se roztočí, zazáří a zmizí.

    Pán a paní objímajíc se s řidičem, tygrem, nasedají zpět do autobusu. Tygr za volantem vyráží směrem k další stanici.

    Usedám na zastávku. Pozoruju rybky plavající za skleněnou stěnou a nadýchaná mračna v pozadí. Přisedává ke mně někdo, komu přes vlasy není vidět do obličeje. Poslouchá moje oblíbené album. Pokládám mu, co nejjemněji, ruku na rameno a on se jen dívá před sebe. Vidí to, co já? Vítr se prohání keři a vysokými korunami stromů. Tohle je člověk, který se mnou sdílí míru důležitosti třešňového koláče. Pomocí slov a činů. A něčeho, o čem ví jen ty rybky za sklem, a zapomenou to každé dvě minuty.
    Dál už nevidím smysl v řinčení řetízkem od hodinek a zahazuju je před sebe na silnici. Milion kovových koleček se rozsype pod koly projíždějícího auta. Prší proti gravitaci. Vznášejí se nahoru a protrhávají neskutečnou modř ranního nebe. Je jen na nich, kolem kterého orbitu začnou obíhat.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Zvenku pokoje je série imaginativních povídek vzniklá po zkušenosti s dvoutýdenní karanténou v malém pokoji. Autorka se ve své tvorbě silně zabývá sněním a poetikou v prostoru nejen ve vztahu k vlastnímu tělu - taky tato povídková série pracuje s představami o tom, co se může dít za zdmi pokoje, ze kterého fyzicky není úniku, a jak se přesto na svou situaci podívat zvenku - zeď pokoje se stává katalyzátorem. Silným prvkem tohoto 'náhledu zvenku' je připouštění si nereálných situací a metaforično, prolínání minulých zážitků s přítomností a hledání transformačního potenciálu eskapismu. V současné době má tato série osm dílů, které se vždy zabývají konkrétním místem či prostorem.

  • František Fekete - Queers*Mystics*Ravers (2019-) Použijte prosím novější prohlížeč.

    František Fekete - Queers*Mystics*Ravers (2019-)

     

  • František Fekete - Queers*Mystics*Ravers (2019-) Použijte prosím novější prohlížeč.

    František Fekete - Queers*Mystics*Ravers (2019-)

    Cyklus kreseb je imaginativním zobrazením postav queers, mystiků, raverů. Postavy jsou v centrální kompozici, bez pozadí, jsou neukotvené v bezčasí formátu A4. Jde často o spontánní a rychlé kresby. Jejich účel je ukotvit momentální identitu/náladu v kresebných technikách, vytvořit okamžité introspektivní autoportréty, vyplnit mezeru po vtělené nutnosti tvorby. Forma postav reflektuje zkušenost spojenou s queer scénou, ravem, mystikou. Queer jako nenormativní a proměnlivé vynalézání a manifestace lidské identity, rave jako hraniční tělesný zážitek a mystika jako vědomí neustále se proměňující radikální jednoty skutečnosti. Každá postava je jiná, ale všechny jsou podoby téhož. Stojí na místě, ale přesto se pohybují neustálou proměnou své formy.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Šenay Kobak: dvacet tři - Zůstala jsi někdy na mejdanu celý víkend ? ⁃ deníkové zápisy, myšlenky, postřehy, zbytečnosti Použijte prosím novější prohlížeč.

    Šenay Kobak: dvacet tři - Zůstala jsi někdy na mejdanu celý víkend ? ⁃ deníkové zápisy, myšlenky, postřehy, zbytečnosti

     

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Vykašlat se na to všechno, nebo zkusit všechno. Prej se ničeho nebojím a ráda dělám všechno na
    stoprocent. Tos mi řek tenkrát, vzala jsem tvou knihu a četla si chvíli beatníky v tom mi došlo že
    sme dost stejný. Proto se pak válim v bahně. Taky sem zjistila, že dokážem s kámoškou
    nechlastat a být poslušné, ale pak se zas stane to že neposlušné tenisky já mám. Honza
    objednává skákací hrad, tak to se tešim totálně.

    V roce 2025 se sejdem a budem spolu chodit.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    outdoor, lezení, tekňácký mejdany, kolo, piju víno jedině červené, nakapem do pití, trháme bylinky,
    jezdíme na vejlety, berem hamaky, běháme v dešti, smějem se ničemu, zapalujem sebe

    Tento posvátný rok ve znamení free, od tý doby co jsem se pár dní před novým rokem
    přesťěhovala vidím samé dvacet trojky
    Teprve minulý týden jsem se zamyslela nad hlubším významem. Kde je rozdíl mezi slovem mašťák
    a ještěr? Protože tato slova používáme příliš často. Závěrem je, že ještěrem seš opravdový
    přeživší a byl si na každém Czechtekku od roku 2000s.
    Ve světe kde můžete být sami sebou na mejdanu kde vás nikdo nesoudí, na mejdanu kde jsou
    všichni vstřícní vůči genderu vzhledu vlastně všemu. Cítíš se plná euforie a nechceš aby to nikdy
    skončilo. Vždycky srazy u levý bedny, ikdyž se říká, že pravá hraje líp. Všechno se točí dokolečka
    dokola, spirálky, iluzionistické obrázky.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    A víš jak se nechodí spát?

  • Kája Hruboň - One trajb, ale ne vždycky tak super vajb Použijte prosím novější prohlížeč.

    Kája Hruboň - One trajb, ale ne vždycky tak super vajb

     

  • One trajb, ale ne vždycky tak super vajb Použijte prosím novější prohlížeč.

    One trajb, ale ne vždycky tak super vajb

    o působení FLINTA lidí v rámci freetekno komunity
    \
    FLINTA (female, lesbian, intersex, transsexual, asexual – žena, lesba, intersex, transsexual, asexual)

    Jsem ročník 1997 a zlatá léta rozmachu free tekna v českém prostředí šla mimo mě. CzechTek znám jen z videí na youtube. Vždy mne ale přitahovaly velké soundsystémy a nelegální party, které se prezentovaly jako otevřené všemu a všem, a oproti mainstreamové a nebo klubové produkci neočekávaly finanční zisky.

    Od chvíle, kdy jsem začala djovat, intuitivně jsem ve svých setech začala používat tekno tracky. Silný basový rytmus je mi blízký a vnímám jeho velký vliv na prožívání hudby obecně. Postupně jsem ale zjišťovala, že většina této hudební produkce je prioritně od lidí, kteří se definují jako cis muži. A jelikož spadám do kategorie FLINTA djek, rozhodl*a jsem se to řešit vytvářením mash-upů s tracky prioritně od queer a FLINTA hudebnictva, se snahou dopátrat více lidí, pro které je tekno důležitá součást jejich životů, ale nejsou cis muži.

    Fakt, že FLINTA lidé jsou v českém freetekno prostředí minoritní neviditelnou skupinou a je rok 2O23, mi připadá absurdní. Mimo jiné i kvůli symbolice čísla 23, které podle freetekno legend odkazuje k roku 1992, kdy proběhla v UK obří party Castlemorton Common Festival, po níž bylo uvězněno 23 člen*ek Spiral Tribe. V návaznosti na to byl roku 1994 zaveden zákon nazvaný Criminal Justice and Public Order Act a s ním přišel definitivní zákaz free parties na území Spojeného Království.

    Spiral Tribe byl počátek free tekna a narozdíl od českého prostředí jeho součástí byly už od začátku i FLINTA lidé, všichni sebe navzájem podporovali v djingu a dalších věcech, které okolo párty bylo potřeba udělat.. Jmenuju zde za všechny například Ixindamix, Sanchia a Tamsin. V soundsystému samozřejmě docházelo k obměně členůek, ale všichniechny byliy bráni jako kmenoví djovéky Spiral Tribe, a všichni byly rovnocennými, což mi v naší komunikaci potvrdila sama djka Ixindamix. Konkrétně mi na můj dotaz napsala: “V našem soundsystému nebylo pohlaví důležitým faktorem, protože všechny role byly mezi námi rozděleny rovným dílem.”


    1. Přikládám zde ještě odkaz na video na youtube, kde můžeme přímo vidět, že skupina členů byla diverzní Spiral Tribe/AdvanceParty1993 a nebo Buskin' in Prague by Spiral Tribe and Mutoid Waste 1994 , videa považuji jako dobrý dokumentární materiál, pokud vás tématika free tekna zajímá více.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Sanchia a Ixy na silnici.

    Homofobie a transfobie v tekno prostřední? Jo, i to se děje.

    Zjištění, že u počátků free tekna stáli i FLINTA lidé mne zase tolik neudivilo, ale rozhodně příjemně potěšilo. Chtěla jsem se dopátrat, jestli v českém prostředí jsou také FLINTA djs, stavbařiřky, dekoratéřirky atd.. A jelikož nejsem součástí žádného soundsystému, mým prvotním krokem bylo oslovit několik českých a slovenských soundsystémů a zeptat se, jestli neznají a nebo nemají ve svém okruhu FLINTA lidi. Oslovila jsem celkově 42 soundů, z toho mi 23 vůbec neodpovědělo a od 15 jsem dostala odpovědi dost různorodé. Bylo očividné, že většina si zprávu pořádně nepřečetla. Dva soundsystémy mne odkázaly na jednoho člověka – cis gay muže, z čehož můžeme číst, že gay djs jsou také velmi ojedinělí a na free teknu jich je maličko. Skrze tuto i další odpovědi usuzuju, že homofobie je jeden z projevů nenávisti, který se ve free tekno kultuře vyskytuje pravidelně. To mi potvrdila i další odpověď na můj dotaz po FLINTA členstvu: “Čau, bohužel nebo bohů dík nejsme LGBT, nemáme mezi sebou takové. Zkus se poptat dále, určitě někoho najdeš.” Z jiného zdroje mi někdo napsal, že lidé z jeho okolí mají po pozření určitých látek občas bisexuální sklony, ale nemají rádi, když lidé s neheterosexuální orientací na sebe upozorňují. Ať už tím mysleli cokoliv z jejich odpovědi bylo jasně znát, že nejsou tolik otevření. U jednoho soundu mi odpověděla žena, která je sama djka. V textu napsala, že ženy i transgender natož další minority se v teknu vyskytují minimálně, a ještě dodala: “Nějaké takové zajímavé lidi potkávám například na step evolution, ale neznám je osobně ani nestavi sound. Az se nechá přeoperovat můj muž ,který si stěžuje že jako DJ chlapa si ho nikdo nevšimne, tak ti dám vědět 😆(joke).”

    K tomu dodám jen, že internalizovaná transfobie je bohužel celospolečenským fenoménem a sam*a si uvědomuji, že její slova nejsou problémem jejím, ale společnosti, v níž je vychovávána a fixována.

    Ve svém hledání jsem pokračoval*a na dříve populárním foru nyx, které tato komunita hojně používala ke sdílení informací ohledně nadcházejících tekno akcí. Na stránce jsem dostala tip na jednoho člověka, který mi bohužel odmítl (skrze nedostatek vlastní kapacity) na otázky odpovědět. Mimo jednu alespoň částečně pozitivní reakci jsem na svůj dotaz s danou tématikou na fóru dostala 14 hlasů pro a 41 proti, což vnímám jako vypovídající reakci, která ukazuje, že pro FLINTA lidi není ani prostředí tohoto fóra podporující. Další otázkou je, kdo je aktuální uživatelstvo tohoto nepříliš živého a aktuálního webu, na kterou bohužel odpovědět nedokážu.

    Po svém průzkumu nyxu a fejsbuku jsem se rozhodla obrátit přímo na osoby, na které jsem získala kontakt, nebo jsem o nich sáma věděla, že by mi mohli*y odpovědět na několik otázek týkajících se FLINTA lidí a tekna. Ne všichni mi nakonec odpověděli, i tak se mi ale podařilo spojit s dost lidmi, kteří mi poskytli zajímavé výpovědi.

    Jednou z osob, kterých jsem se ptala byla Olga (ona/gender neutrální oslovení), raverka z UK, momentálně based v Berlíně. V minulosti organizovala v UK s partou dalších lidí párty, chvilku...

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    djoval*a na párty jen z mobilu pouštěla hity v reakci na cis muže, kteří si neustále udržovali svou dj pozici Tekno akcí se účastní zhruba pátým rokem. Další koho jsem se ptala byla Raving Zebra (ona) z Londýna/Prahy, která byla ve svých 15 na CzechTeku, a posledních pět let aktivně djuje a pořádá akce společně s kolektivem Rave on Sistaz, supportující ženské interpretky.
    Ixindamix (ona) djka z UK, byla členkou legendárního soundsystemu Spiral Tribe, djuje přes 30 let, aktuálně je usazená v Berlíně a hraje každý víkend na různých akcích.
    Eldatel (on) je součástí RAW Rave 2.0 , což je soundsystém založený roku 2017 v Autonomním sociálním centru klinika . Djuje přes patnáct let, věnuje se zvukové a světelné technice, řídí dodávku a v poslední době i vlastní hudební produkci.
    WERULA (ona) djka, organizátorka a tvůrkyně merche, je součástí hudebního dua WETO, hraje od roku 2015.

    Proč nikdo nechce FLINTA lidi ve svém soundsystému?

    První věc, kterou jsem chtěl*a zkusit rozklíčovat a vrtala mi hlavou byla: Proč je tolik těžké narazit na FLINTA členstvo soundsystémů, a čím to může být? Skrze vzájemné diskuze mi došlo, že jedním z faktorů je mimo jiné stereotypizace FLINTA lidí, jako méně technicky schopných. V českém prostředí se bohužel dost často traduje “nestavíš, nehraješ”. Také panují obavy ze vztahových rozbrojů, kvůli čemuž většinou FLINTA lidi končí v rámci free party na nižších hierarchických pozicích, jako je například práce za barem, která je vnímaná jako pomocná a nižší práce. Cis muži i ti kdo djují, se za barem také dost často vystřídají, ale poté hrají a vytvářejí podivnou mocenskou hru, ve které: “já můžu dělat všechno, ty jen něco”. Tím se projevuje patriarchální uspořádání kolektivů. Ukázky klasických stereotypů a toho, že v teknu chybí diverzita, zmiňuje také například Renata Kratochvílová ve své bakalářské práci Performance a vyjednávání genderu skrze styl u dívek aktivních v české techno subkultuře, kde jeden z respondentů říká: “„Kluci sou obecně techničtější typy, tak asi k tomu maj tak nějak blíž k těm čudlíkům atd.“ a Marta Kolářová, která ve své knize Revolta stylem zabývající se sociologickým výzkumem subkultur, píše: “že se i u technařů, kteří se považují za rovnostářskou subkulturu, můžeme setkat s názory, že některé činnosti se pro ženy nehodí (zejména mixování hudby). Technické a fyzické aktivity vykonávají muži, hrají jako DJs, staví bedny a řídí auta, dívky připravují dekorace a prodávají na baru.” (Kolářová, 2011, s.225)

    Samozřejmě se postupné změny dějí, jak ale zmiňuje moje (abychom je odlišili od respondetstva Kratochvílové nebo Kolářové..) respondentstvo, progres je mnohem více vidět v zahraničí než na české scéně, kde je podle nich naopak stále spousta “xenofobů, rasistů a macho lidí”.
    Z dalších výpovědí jsem také zjistila, že například lesby (djs apod.) jsou mnohem více příjmané než homosexuální muži. Tento faktor může být dán například tím, že líbání dvou žen je z pozice hetero mužů velice často objektizováno a sexualizováno, zatímco z homosexuálních mužů mají strach a obavu, že na ně budou pomrkávat, a to v jejich očích může ohrozit mocenskou pozici, které se jim dostává skrze patriarchálně nastavenou společnost. Dále hodně záleží na povaze a vystupování daného jedince, například žena-lesba-djka bude od mužů více přijímaná, pokud bude mít svůj styl víc maskulinní (tvz. butch), a oni ji tím pádem budou vnímat jako více sobě rovnou, na podobném levelu maskulinity.

    Bedny jako safe space

    Když jsem na teknu, stoupnu před bedny a začnu podupávat jak jsem zvyklá, cítím se bezpečně. Jakoby mne hradba dunícího zvuku ochraňovala. Líbí se mi, jak si na louce lidi drží rozestupy a jedou si to svoje. Oproti tomu, když jsem v klubu a najednou cítím, že se někdo zezadu přibližuje a já nemám kam uhnout, kde ustoupit, můj safe space padá, nemůžu si chodit sem a tam, kolem mě je mnohem víc nástrah. Je to moje vlastní prožívání a rozhodně nevnímám freetekno jako bezpečnou zónu obecně, ale z pohledu člověka tančícího venku u beden se nemůžu ubránit dojmu, že zrovna tady ta zóna bezpečí je. Stejně jako pro djs, kteréří jsou na free party ukrytí za bednami, což je rozdíl od klubů, kde se může stát, že za vámi někdo přiskočí a chce zahrát oblíbený track. Jako dj chci jen hrát a chci ať lidi tančí, ne řešit pocit nebezpečí. Samozřejmě i na free party platí, že čím víc lidí, tím spíš se situace může vymknout kontrole.
    Jestli vnímají tekno jako bezpečné prostředí jsem se ptala i svých respondentůek. Eldatel zmínil spřátelenou iniciativu PIRA (Possible Is Rave Another), se kterou spolupracoval, a která chtěla nabídnout edukační safe space. Bohužel už není nadále aktivní.
    WERULA zmínila, že free party na dance flooru bezpečné vnímá, stejně jako další akce s menším počtem lidí, ale jinak jí to moc bezpečné nepřipadá, už z toho důvodu, že na freeteknu jsou lidé hodně často opilíé, pod vlivem drog a i z největších kámošů se často stávají “s prominutím dementi a nevyzpytatelná individua”.
    Pro mě osobně je důležité myslet na to, že free party a nebo menší venkovní rave by měly být bezpečným prostorem pro všechny. A jak mi napsal Eldatel “násilné chování nelze tolerovat. Je třeba rozvíjet ohleduplnost, vzájemný respekt, pestrost a sebeorganizaci.” S tím souhlasím. Proto pokud sami nějaký event pořádáme je dobré, abychom k němu přistupovaly
    i vždy s péčí - jak pro lidi, kteří se na párty podílí, tak pro ty, kteří přijdou, tančí před bednama do druhého dne a někdy i třetího.
    „One Tribe, One Vibe“ je jedno z hesel často se ozývajícím ve freetekno komunitě. Má znamenat, že všichni účastníci jsou na jedné vlně a tolerují se, a to je pro mě nejpodstatnější message, a zároveň přání pro budoucnost české i zahraniční freetekno scény.

  • Bára Bažantová - Balada pro bedny Použijte prosím novější prohlížeč.

    Bára Bažantová - Balada pro bedny

     

  • Sára Jarošová - Průzkum – Plánování – Výstroj - Neočekávané události aneb příspěvek na bydlení ve 23 krocích Použijte prosím novější prohlížeč.

    Sára Jarošová - Průzkum – Plánování – Výstroj - Neočekávané události aneb příspěvek na bydlení ve 23 krocích

     

  • Sára Jarošová - Průzkum – Plánování – Výstroj - Neočekávané události aneb příspěvek na bydlení ve 23 krocích Použijte prosím novější prohlížeč.

    Sára Jarošová - Průzkum – Plánování – Výstroj - Neočekávané události aneb příspěvek na bydlení ve 23 krocích

    Na samotným konci dlouhý chodby, kousek od věčně rozestlaný postele, zůstal zapnutej přímotop. Celejch deset dlouhejch dní, kdy naše prostory nikdo neobýval. Není to zrovna velkej byt, ale není ani tak malej. Žijeme v něm ve třech, když nepočítám další postavy, co na sebe v různejch obdobích oblíkáme. „Báječný“, bělma se mi zbarví do ruda při pohledu na výpis energií. Při dalším nekonečným telefonátu s majitelem o zvyšování nájmu, přemýšlím, kam v dalších dnech složíme hlavu. „Co zkusit zažádat o příspěvek na bydlení? Kámoš žádal a fakt to funguje!“ ozve se odněkud zpod peřin. Potom se rozběhne dlouhý kolo špatně odeslaných formulářů, nedodaných potvrzení a pekelných hodin na úřadech. Po měsíci ale nakonec příspěvek přijde, a s ním i za předchozí tři měsíce. Na oslavu si na přímotopu nastavíme čtyřku a vybalíme zpátky do poliček krabici s kamenama z cest. Jo, hele, fakt to funguje!

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
    1. Nejjednodušší první krok je cesta na úřad bez jakýkoli předchozí registrace. Vezmeš s sebou nájemní smlouvu a výpis energií. Taky nějaký identifikační průkaz.

    2. Pokud nejsi českým občanstvem, ale příspěvek by se ti i tak hodil, můžeš o něj žádat, pokud máš trvalý pobyt na území ČR.

    3. Jestli chceš ušetřit jednu z cest, vyplň žádost o příspěvek na netu. K tomu potřebuješ elektronickou identitu občana.

    4. Tu získáš registrací na stránkách identity občana, ale budeš se muset vydat potvrdit svou totožnost na místo Czechpointu, kde předložíš vygenerovaný kód pro registraci.

    5. Když už máš elektronickou identitu, najdeš online formulář pro příspěvek na bydlení na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí v sekci „formuláře“. Díky formuláři se tvoje základní údaje uloží do databáze a ušetří ti to vypisování jednoho až dvou papírů na úřadu práce.

    6. Je dobrý si naskenovat všechny potřebný dokumenty, nejlépe v originálech. Konkrétně nájemní smlouvu, výpis plateb za energie, doklad o příjmu a potvrzení o studiu, jestli ti ještě nebylo dvacet šest.

    7. Pak už si jen přichystej nějakou dobrou svačinu, pohodlně se uveleb a začni vyplňovat. Formulář je celkem intuitivní, ale zároveň dost podrobnej.

    8. Dny plynou, týdny plynou a nic. Vyplníš online žádost a zůstaneš bez jakékoli zpětné vazby. Je proto fajn najít si na stránkách kontakt na úřad práce města, ve kterém o příspěvek žádáš a zatelefonovat. Pokud je formulář v pohodě, měla by ti zpětná vazba přijít v horizontu měsíce. Může se stát, že formulář někdo na úřadu přehlídnul, anebo je problém se Safari adresou. Pokud vyplňuješ z macu, zkus raději jiný prohlížeč.

    9. Jestli půjdeš na úřad fyzicky (což doporučuju), popros úřednictvo, aby ti dalo veškeré potřebné dokumenty k vyplnění. Ušetří ti to další cesty, ve kterých se vždy znovu dozvíš, co ti ještě chybí doložit.

    10. Vezmi si s sebou alespoň kopii i originál nájemní smlouvy, a ještě výpis za energie – pokud nic z toho nemáš, domluv se s majitelstvem bytu, aby ti potřebné dokumenty dodalx. Pokud je ti komunikace s nimi nepříjemná, anebo to z nějakýho důvodu prostě nejde, zkus udělat rozpis podle toho, kolik platíš, a nech jej nimi pouze podepsat.

    11. Na úřadě po tobě budou chtít nějaké potvrzení, že nájem a poplatky skutečně platíš. Stačí výpis z banky o konkrétních transakcích, složenka z pošty, anebo nějaká podepsaná dohoda s majitelstvem bytu.

    12. Příspěvek dostaneš i za tři měsíce zpětně, proto potřebuješ potvrzení o platbě i za předchozí tři měsíce. Jestli nic takového nemáš a byt platí někdo jiný, anebo vůbec neplatíš, popros o jejich nasdílení anebo společně vytvořte nějakou potvrzující dohodu, že za nájem platíš.

    13. Pokud studuješ a věkově nepřekračuješ hranici 26 let, vytiskni si a sbal potvrzení o studiu, nejlépe s razítkem školy a aktuálním datem.

    14. Nestuduješ, je ti nad dvacet šest let, nejsi zaměstanectvo, osvč ani nepobíráš jinou finanční podporu, bude potřeba doložit, že nemáš žádné příjmy. Na netu Ministerstva práce a sociálních věcí vytiskneš Prohlášení osob bez příjmů, anebo o něj požádáš na úřadu práce. Pamatuj, že po tobě nikdo nechce uvádět příjmy z brigád, natetovaných kérek, kapesného, stipendia ani nic jiného. Prostě nemáš oficiální zaměstnání, nedokládáš nic.

    15. Máš oficiální zaměstnání, anebo pobíráš jakýkoli státní příspěvek, pak je potřeba doložit doklad o výši čtvrtletního příjmu. Vyplníš jej online, vytiskneš, anebo opět dostaneš na příslušném úřadu práce.

    16. Jestli máš jakýkoli zdravotní neduhy všeho druhu je možnost doložit potvrzení o nemožnosti práce, brigády anebo přípravy na budoucí zaměstnání. Jedná se o regulérní nárok, proto není potřeba bát se o pomoc požádat. Důležité je potvrdit zdravotní stav, k čemuž by měla postačit lékařská zpráva. Pokud máš obavy a nechceš z jakéhokoli důvodu ukazovat citlivé informace pracovnictvu na úřadě, zeptej se, jak postupovat. Stačit by totiž měl pouze podpis někoho z ošetřujícího lékařstva.

    17. Totéž platí i pokud studuješ, ale jsi bez zajištění ze strany rodičů anebo opatrovnictví. Vyplníš Potvrzení o stavu nezaopatřeného dítěte, a pokud pobíráš sociální stipendium, vezmi si sebou dosvědčení, že jej skutečně pobíráš.

    18. Jestli pobíráš alimenty, anebo jiné rodičovské příspěvky určené státem, dohledej a okopíruj zprávu ze soudního líčení, anebo rozsudek stanovující výše výživného.

    19. Když vás bydlí v podnájmu více, hodně záleží na nájemní smlouvě. Doložení o spolubydlení je taky potřeba vyplnit, ale pokud si ve smlouvě jenom ty, potom bude nejjednodušší nikoho dalšího nedokládat.

    20. Přece jen jste ve smlouvě všichni, pak je potřeba doložit příslušné formuláře a žádosti od všech obyvatel. To znamená potvrzení o příjmech a nepříjmech, platbách i příspěvcích. Tím se celý proces hodně komplikuje a prodlužuje. Někdy je potom snazší napsat novou nájemní smlouvu.

    21. Můžete se ale domluvit a společně vyplnit Prohlášení osob, které neuhrazují náklady na své potřeby společně se žadatelem. Tedy, že všechno platíš pouze ty, a ostatní tím pádem nemusí nic dokládat.

    22. Například v Praze chtějí dokonce doložit, že si platíš zdravotní pojištění, pokud nepracuješ ani nestuduješ. Opět je k tomu potřeba potvrzení o platbě, ať už transakcí nebo složenkou.

    23. Až všechno vyplníš a přijde ti první příspěvek, pozvi se třeba na dobrou večeři. Po tomhle boji, a vlastně i bez něj, si jí rozhodně zasloužíš.

  • Jena Jang - XXIII Použijte prosím novější prohlížeč.

    Jena Jang - XXIII

     

  • Jena Jang - XXIII Použijte prosím novější prohlížeč.

    Jena Jang - XXIII

     

  • Viktória Citráková - Let the machine speak instead of you Použijte prosím novější prohlížeč.

    Viktória Citráková - Let the machine speak instead of you

     

  • Viktória Citráková - Let the machine speak instead of you Použijte prosím novější prohlížeč.

    Viktória Citráková - Let the machine speak instead of you

    autorka: Viktória Citráková
    interview: Maria Neal

    Viktorie píše poezii beze slov. V projektu Let the Machine Speak Instead of You vytváří vizuální poezii napsanou skrz počítačový jazyk. Je to jakoby pojila emoční „lidský“ svět pocitů s přímočarým matematickým mechanismem jedniček a nul, přičemž výsledkem jsou něžné a atmosférické básně. O zprostředkovávání emócií, problému autorství, techno-spiritualismu a o tom, jak psát beze slov, jsem se bavila s Viktórií Citrákovou, studentkou Ateliéru performance.

    M: Proč ses rozhodla aby počítač mluvil za tebe? Jaký spolu máte vztah?

    V: Neviem, či spolu máme vzťah. Počítač je stroj. Vnímam ho len ako nástroj. Baví ma jeho diverzitný interface a ambivalencia prostredia, ktoré pre tvorbu ponúka. Chápeš, dnes si môžeš naprogramovať vlastný software a vytvoriť autonómny rámec funkcií, ktoré pri vzniku diela použiješ. Baví ma nefokusovať sa len na výstup ale vytvárať špecifický proces, ako sa k výstupu dopracovať. Ale môj projekt je na tom založený len okrajovo. Využívam existujúci interface p5.js bežne využívaný v creative codingu, napr. pri tvorbe webových stránok. Zjednodušene by sa to dalo vysvetliť tak, že ak počítaču prikážeš, aby nakreslil kruh, tak nakreslí kruh. Nič viac.

    V projekte Let the Machine Speak Instead of You vytváram digitálne grafiky s použitím programovacieho jazyka JavaScript. Nazývam ich vizuálnou poéziou, pretože ide o obrazy, ktoré nevznikli žiadnou výtvarnou metódou (napr. digitálnou maľbou), ale ako výstup kódovacieho procesu. S tým mi pomáhali študentka informatiky a grafička Veronika Javorská. To ona viedla dialóg s počítačom, ja som tvorila len obsah ich konverzácie. Skôr než k počítaču alebo jeho interface-u mám skôr bližšie k procesu tvorby. Nad grafikami premýšľam procesuálne, premýšľam nad ich vizualitou a vzájomným významom. Lákalo ma zistiť, či sa dá vytvoriť poézia bez slov. Či sa dá predať emócia len prostredníctvom farieb a tvarov. Nejak synteticky. To, prečo som sa rozhodla, aby počítač hovoril za mňa bolo jednoducho preto, že som tieto básne nechcela kresliť vlastnou rukou ani akokoľvek výtvarne spracovávať.

    vytvor platno <

    to platno urob presne takéto velke,
    do platna nakresli kruh ciernej farby
    ten kruh urob presne takyto velky,
    kruh zarovnaj na stred,
    pozadie zafarbi sedou farbou
    kruh vyfarbi bielom farbou
    hmmm, ok
    na obvod kruhu pridaj blur efekt
    blur efekt daj v takejto intenzite
    a je to
    >

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    M: Vytvořené básně fungují vedle sebe často v protikladech, např. ticho a hluk, fakt a mýtus, sympatia a antipatia. Jak ses rozhodovala pro názvy básní?

    V: Názov je vždy na začiatku procesu. Najprv sa zamýšľam nad pojmami a ich vizualitou. Ako vyzerá ticho? A ak ticho vyzerá takto, tak ako vyzerá hluk? Potom jednotlivé pojmy skicujem. V sympatii sú hranice medzi protikladnými farbami rozostrené, v antipatii sú naopak veľmi výrazné. Neviem ako by som tento proces ešte mohla opísať, je veľmi intuitívny. Možno až prvoplánovo intuitívny. Napr. v básňach sympatia a antipatia dominuje červená a modrá farba – niekto by to mohol vnímať ako výraz sterilnej binarity (muž/žena). Je pravda, že moje premýšľanie vychádza z jednoduchých univerzalistických princípov. Ak otváram otázku o tom, ako písať poéziu bez slov, musím sa zamýšľať aj nad tým, čo a aké farby reprezentujú, čo nám evokujú, aké emócie vyvolávajú, a pod. Týmto spôsobom sa možno dá predať význam – a možno nie, neviem.. To je asi na každom.. Každopádne, názov básne je základom toho, čo dodáva jej vizuálnej intepretácii význam.

    sympatia.png

    function setup() {
    let x = 400;
    let y = x*0.88;
    createCanvas(y, x);
    }

    function draw() {
    noLoop();
    rectMode(CENTER);

    let gradient1 = drawingContext.createLinearGradient (
    0, 0, width/1.1, 0
    );
    gradient1.addColorStop(0, color(226, 36, 41));
    gradient1.addColorStop(1, color(27, 34, 54));

    drawingContext.fillStyle = gradient1;
    noStroke();
    rect(width/2, height/2, width, height);

    let gradient2 = drawingContext.createLinearGradient (
    width/10, 0, width/2, 0
    );
    gradient2.addColorStop(0, color(226, 36, 41));
    gradient2.addColorStop(1, color(27, 34, 54));

    drawingContext.fillStyle = gradient2;
    noStroke();
    circle(width/2, height/2, width/1.1);

    filter(BLUR, width/17);
    saveCanvas('laska.png');
    }

    antipatia.png

    function setup() {
    let x = 400;
    let y = x*0.88;
    createCanvas(y, x);
    }

    function draw() {
    noLoop();
    rectMode(CENTER);

    let gradient1 = drawingContext.createLinearGradient (
    0, 0, width/1.1, 0
    );
    gradient1.addColorStop(0, color(27, 34, 54));
    gradient1.addColorStop(1, color(226, 36, 41));

    drawingContext.fillStyle = gradient1;
    noStroke();
    rect(width/2, height/2, width, height);

    let gradient2 = drawingContext.createLinearGradient (
    width/10, 0, width/2, 0
    );
    gradient2.addColorStop(0, color(226, 36, 41));
    gradient2.addColorStop(1, color(27, 34, 54));

    drawingContext.fillStyle = gradient2;
    noStroke();
    circle(width/2, height/2, width/1.1);

    filter(BLUR, width/17);
    saveCanvas('nenavist.png');
    }

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    M: Všechny básně co jsi poslala stojí vedle sebe po dvojicích nebo trojicích, je to tak? Z jakého důvodu? Má to co do činění s 23kou?

    V: Jo, básne sú vo dvojiciach alebo trojiciach a to preto, že sa vďaka vzájomným protikladom ľahšie intepretujú. Na podobnom princípe sú založené napr. básnické cykly. Číslo 23 je signifikantné pre dobu spojenú so začiatkom internetu, ale taktiež s techno-spiritualizmom a západným okultizmom. Je symbolom chaosu a poriadku zároveň, číslom, ktoré reprezentuje technoptimistov, humanistických filozofov, aj ľudí, čo chodia na rave. Nevravím, že s tým pracujem ako s témou ale podobný aspekt univerzalizmu, mystéria a snahy o pochopenie, ktorý je prítomný v čísle 23, vnímam aj v týchto básňach. Môj vedúci sa ma na posledných klauzurách spýtal, či sa bojím byť subjektívna – či sa za tie veľké pojmy ako „chaos, ticho, láska, nenávisť“ snažím schovávať namiesto toho, aby som do tvorby projektovala svoje vnútorné pocity. Ja to skôr vnímam tak, akoby sa tie básne všetky volali „23”. Môže to byť ničnehovoriace, úplne odveci a vytrhnuté z kontextu, a zároveň v tom môže byť ukrytý celé spektrum významom, na ktorých stojí naše pozorumenie.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    M: Teď bych kruh dokončila a vrátila na začátek konverzace. Vím, že jsi říkala, že bereš počítač jen jako stroj, ale není pak taky alespoň spoluautorem? Autorství se současně řeší v návaznosti na umělou inteligenci, ale myslím, že je zajímavé, že sis vybrala víc “analog” způsob, který žádnou uměle vyprodukovanou “intuici” nemá, je naprosto přímočarý.

    V: Super otázka. Máš pravdu, že problematika autorstva, najmä v súvislosti s umelou inteligenciou, sa za posleděne roky zintenzívnila. Z neexistujúceho problému sa stalo niečo, s čím sa stretávame dennodenne. Ak sa zhodneme na tom, že medzi nami a technológiou existuje nejaká hierarchia, myslím, že máme navrch, pretože práve človek dodáva týmto systémom autonómiu. Ale v tomto projekte nemá môj počítač žiadnu autonómiu, aj keď sa to tak môže zdať. Básne sú síce digitálne, teda „vytvorené počítačom“ ale sú výsledkom kódovacieho procesu a kód sa nenapíše sám, musí ho napísať človek. Človek prikázal počítaču, aby nakresil štvorec a aby ten štvorec mal určitú farbu. Nebolo to rozhodnutie počítača. Na úrovni premýšľania, rozhodovania a procesovanie je to vlastne úplne rovnaký proces, ako keby som písala klasické veršované básne – tie tiež píšem na pc. Líši sa len výstup, no ten považujem taktiež za vlastný. Obraz nie je automaticky generovaný ale vymyslený a napísaný ľudskou entitou, preto si jeho autorstvo privlastňujem, aj keď nad proccesom nemám až takú kontrolu.

    prosim ta <
    vytvor platno vo velkosti XY
    od laveho okraja oznac 2/3 platna
    zafarbi oranzovou
    poslednu tretinu platna zafarbi cervenou
    medzi farbu X a farbu Y umiestni gradient s intenzitou XY
    ok
    ako sa citis
    ako vo finalnej faze rozkladu
    takto vyzera prokrastinacia

    prokrastinácia.png

    function setup() {
    let x = 400;
    let y = x*0.88;
    createCanvas(y, x);
    }

    function draw() {
    noLoop();
    rectMode(CENTER);

    let gradient = drawingContext.createLinearGradient (
    width/2, 0, width, 0
    );
    gradient.addColorStop(0, color(246, 134, 33));
    gradient.addColorStop(1, color(226, 36, 41));

    drawingContext.fillStyle = gradient;
    noStroke();
    rect(width/2, height/2, width, height);

    saveCanvas('prokrastinacia.png');
    }

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Maria Neal - Romania audio diary Použijte prosím novější prohlížeč.

    Maria Neal - Romania audio diary

     

  • Maria Neal - Romania audio diary Použijte prosím novější prohlížeč.

    Maria Neal - Romania audio diary

     

  • Krystýna Kyselá - 23 pohlednic pro Tebe Použijte prosím novější prohlížeč.

    Krystýna Kyselá - 23 pohlednic pro Tebe

     

  • Krystýna Kyselá: Salvátor Použijte prosím novější prohlížeč.

    Krystýna Kyselá: Salvátor

    Neměla jsem moc ráda, když mě někdo oslovoval jako první. Většinou jsem sama chtěla být ta, která
    kontakt iniciuje. Se Salvátorem ale bylo všechno jiné.
    Potkali jsme se na gotickém koncertu. U pódia se tlačil dav lidí, nechtělo se mi tam stát a v patře na
    balkóně byla místa na sezení. Koncert byl spíš poslechovka, takže jsem to ocenila. Kamarádka, se
    kterou jsem měla na koncert jít, onemocněla a tak jsem tam seděla sama. Po chvíli se mě jeden muž
    zeptal, jestli je vedle mě volno. Pokynula jsem rukou a nevnímala ho, zavřela oči a soustředila se na
    hudbu. Když jsem je otevřela, stále tam byl. Měla jsem pocit, že se ke mě naklání a něco mi chce říct.
    Pak se ale zvedl a odešel. Za chvíli se vrátil a to mě už doopravdy oslovil.

    • Ahoj, na baru mají dobré víno. Dala by sis se mnou?
      Většina mužů oblékla nějaké extravagantní hadry nebo byla méně či více nalíčená. On byl čistě oho-
      lený. Černé vlasy si přísně sčesal dozadu. Jeho zelené oči mě úplně dostaly. Na sobě měl jenom
      rolák a kalhoty, jak jinak než černé.
    • Jo, dala bych si. Ale raději gin s tonikem.
      Donesl drinky nahoru a představil se. Jmenoval se Salvátor. Není to úplně obvyklé jméno a nevědě-
      la jsem, jestli si nevymýšlí. Přišlo mi to trochu vtipné, snažila jsem se skrýt smích. Jako cizinec
      každopádně nevypadal. Řekla jsem mu moje druhé jméno, které jsem používala v takových přípa-
      dech. Zbytek koncertu jsme si vykládali o hudbě, měli jsme podobný vkus a nakonec jsme se dom-
      luvili, že si zajdem další den na kafe.
      Na našem odpoledním kafíčku jsem postupně zjišťovala, že má Salvátor neskutečný talent k tomu
      mě znejistit. Připadala jsem si jako v nějaké hře, ale kupodivu se mi líbila. Jednou se mi taky podařilo
      ho rozhodit, poznala jsem mu to na očích. Zbytek času měl ale velmi pronikavý pohled a neustále mě
      pozoroval. Pokaždé, když se na něco zeptal, zíral, jako by ani nechtěl počkat, co řeknu, jako by se
      snažil vyčíst odpověď přímo z mého výrazu nebo gesta. Působil ostře a zároveň vyrovnaně. Narozdíl
      od něho jsem neuměla zachovat klid, když se mi něco nelíbilo a na jeho názory jsem často odvětila
      ironicky. Vždy ale uměl inteligentně a pohotově reagovat. Vydělával si jako fotograf portrétů. Svěřila
      jsem se mu, že si přivydělávám jako striptérka. Řekl, že má rád striptýz. Pozorování mu vyhovuje.
      Ale kluby, ty mu přijdou hodně neosobní. Zeptal se, jestli tančím i privátně doma. Samozřejmě, že ne.
      Slunce mu osvítilo obličej, v zelených očích se mu zableskly rezavé žilky.
    • Dnešek byl fajn, nechtěla by ses někdy zase sejít?
      Nebyla jsem si úplně jistá. Příští schůzka by určitě nebyla na předzahrádce kavárny. V hlavě mi
      blikal varovný vykřičník, něco se mi na něm nezdálo. Na druhou stranu se mi hodně líbil. Asi jsem
      přemýšlela nějakou chvíli, protože si mezitím stihl zapálit a zadíval se někam do dálky.
    • Příští týden v pátek večer budu mít volno.
      Podíval se na mě, usmál se a típl cígo.

    V pátek jsme šli rovnou k němu do bytu. Měl velký byt s ateliérem, temnou komorou a
    ložnicí, která se tvářila jako obývák. Pouštěl mi desky a já mu doporučovala nějaké nové
    kapely. Když stál u gramofonu a chtěl pustit další desku, přistoupila jsem k němu zezadu,
    vjela rukama pod triko a objala ho. Voněl jako pepř a kadidlo. Otočil se a moc se se mnou
    nemazlil. Položil mi ruce na ramena a odsunul ramínka mých šatů stranou tak, že spadly na
    zem. Zůstaly mi jenom kalhotky, klekl si a stáhl je taky. Zabořil hlavu do mého rozkroku a
    nadechl se. Potom se postavil, začal se vysvlékat, dokud nebyl nahý. Klesli jsme na rudý
    orientální koberec. Natáhl ruku po fotoaparátu, který stál na kávovém stolku. Namířil objektiv
    na mou tvář a párkrát mě vyfotil. Pak se na mě chvíli díval, asi se chtěl ujistit, že mi to
    nevadí. Usmála jsem se na něj a otočila se k němu zády, klekla si na čtyři, předklonila se a
    protlačila hrudník dopředu. Nechala jsem ruce zklouznout daleko před sebe, dokud se moje
    bradavky nedotýkaly koberce a pak jsem se na něj podívala přes rameno. Na ten okamžik
    čekal a začal fotit. Chvíli jsem ho nechala. Sjela celá na břicho a otočila se na záda.
    Roztáhla jsem nohy, opřela se o lokty a dívala se na něj. Celou dobu mě pozoroval přes
    objektiv. Klekl si mezi moje chodidla, měl už ztopořený penis. Pozorování mu zřejmě
    vyhovovalo. Vyfotil mě a odložil přístroj stranou. Fotografování skončilo.
    Nehýbala jsem se a čekala poslušně v poslední poloze zvědavá, co bude dělat dál. Vstal a
    šel zhasnout hlavní světlo. Místnost se zalila do tmy. Slyšela jsem jen měkké kroky po
    koberci. Rozsvítil lampu v opačném rohu. Ozářil mě obrys jeho paží vyřezaný z tlumeného
    světla. Pomalu jsem rozeznávala terakotové mapy sametové kůže vystupující z pološera.
    Najednou byl velmi blízko u mě. Poprvé za celý večer mě políbil. Jeho rty a hladce oholené
    tváře byly jemné jak bavlna. V přítmí už nebyl tak stroze direktivní, ale stále udával tempo.
    Kadidlová vůně mě úplně omámila. Uvolnila jsem ruce a nechala ho položit mě na zem.
    Měla jsem roztažené nohy, když se nade mě naklonil. Přimknul koleno k mému rozkroku.
    Líbal mě čím dál silněji. Vlnila jsem se pánví a třela se o něj. Natáhla jsem ruku k jeho
    přirození, ale odklonil ji a pevně připoutal k zemi. To stejné udělal i s druhou rukou. Přestal
    mě líbat a pozoroval mě, jak se vyprahle dožaduji, jako příboj moře, který útes nepustí dál.
    Převalil mě na břicho a lehce zalehnul celým svým tělem. Jeho přirození a mokré stehno se
    nalepilo na mou kůži. Líbal obratel po obratli a pomalu se posouval dolů přes půlky až k
    vulvě, která byla nateklá a rudě růžová jako útroby vyvržené lastury. Jeho jazyk byl úplně
    všude. Celá jsem se třepala. Přitáhl mě za boky k sobě, vzepjala jsem se na rukou, klekla si
    a opřela záda o jeho hrudník. Konečně mi ho dal hluboko dovnitř. Jednou rukou svíral můj
    bok a druhou mě přidržoval za vlasy. Zasunoval ho postupně míň a míň, až mi dráždil jenom
    okraje, čímž mě doháněl k šílenství. Pustil moje vlasy, položila jsem dlaně na zem, navážil
    se na mě a objal jednou rukou moje prsa. Zrychloval a zpomaloval v pravidelných vlnách.
    Kapky potu z jeho hrudníku dopadaly na moje záda a jenom umocňovaly vzrušení jako
    kapky benzínu přiživují plameny ohně. Elektrické výboje vystřelovaly z hloubky mého
    rozkroku přes nohy až do chodidel. Přirážel stále rychleji a rychleji, dokud mě celou neovládl
    a já se nerozpustila pod jeho horkým tělem.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Kristýna se v průběhu své malířské praxe zpracovává témata erotiky, sexuality a intimity, které jsou právě v podání ženy nezvyklým, avšak velmi důležitým přírůstkem v oblasti uměleckého pojetí, kterému autorka předává roušku tajemna, hravosti a smyslnosti.

    23 pohlednic je autorské dílo, které spojuje pohlednice (které věnuje digitálně vám čtenářům) a vybranou povídku. Pohlednice jsou inspirovány situacemi a atmosférou v autorčiných povídkách.

  • Iva Davidová - All about comunication Použijte prosím novější prohlížeč.

    Iva Davidová - All about comunication

     

  • Iva Davidová - All about comunication Použijte prosím novější prohlížeč.

    Iva Davidová - All about comunication

     

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Nela Neubauerová - Vampires after Dracula Použijte prosím novější prohlížeč.

    Nela Neubauerová - Vampires after Dracula

     

  • Použijte prosím novější prohlížeč.

    Připoutejte své zuby a vydejte se na cestu do temného světa upírů, kde se podíváte na to, jak se tato
    příšera proměnila na plátnech kin od počátku 20. století až do dneška! Není náhodou, že video esej,
    která vás touto evolucí provede, je tvořená z třiadvaceti sekvencí. Každý milovník tajemna přeci ví,
    že číslo 23 je jedním z nejtajemnějších čísel!
    Krvežíznivost, měsíční svit, upíří superschopnosti, a samozřejmě, nesmrtelnost. Všimněte si také
    žhnoucího kříže a omamného česneku, které vám pomohou vyhnat zlé upíry z vašeho bytu.
    Naostřete si své dřevěné kolíky, budete je potřebovat...

    ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥

    1. krev
    2. krev v nádobí a její konzumace
    3. lidská zranění
    4. upíří tesáky
    5. zakousnutí do lidského zápěstí a krku
    6. stopy po kousnutí
    7. krev na puse a zubech
    8. zjištění/přiznání, že se jedná o upíra
    9. nesmrtelnost
    10. hypnóza a čtení myšlenek
    11. levitace a lezení po stěnách a stromech
    12. obličej upíra a syčení
    13. nadlidská síla
    14. nadlidská rychlost
    15. proměna v upíra
    16. upír slovy
    17. způsoby upířího spánku
    18. krucifixy
    19. zrcadla
    20. česnek
    21. upír nemůže vstoupit bez pozvání
    22. sluneční svit
    23. způsoby zabití a smrt upíra

    ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥ ☥

    S využitím scén z filmů:
    Dracula (1931)
    Horror of Dracula (1858)
    I Tre Volti Della Paura (1963)
    Martin (1976)
    The Hunger (1983)
    The Lost Boys (1987)
    Bram Stoker's Dracula (1992)
    Interview with the Vampire (1994)
    From Dusk Till Dawn (1996)
    Underworld (2003)
    Let the Right One In (2008)
    Twilight (2008)
    Only Lovers Left Alive (2013)
    What We Do In the Shadows (2014)

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
  • Přispěvatelstvo Použijte prosím novější prohlížeč.

    Přispěvatelstvo

    Tereza Hlaváčová

    Tereza Hlaváčová je studentkou ateliéru Environment na FaVU. V současné době studuje na stáži v Ateliéru hostujícího pedagoga na UMPRUM pod vedením Özlem Altin a Slávy Sobotovičové a má za sebou Erasmus na budapešťské MOME v ateliéru skla a stáž v Ateliéru volného umění I (sochařství) na UMPRUM.

    František Fekete

    František Fekete je kulturní pracovník a umělec. V roce 2020 absolvoval magisterské studium v Centru audiovizuálních studií na FAMU v Praze. Absolvoval také stáž na Aalto University v Helsinkách. V letech 2015-2022 byl jedním z kurátorů artist-run galerie 35m2. Kromě toho spolupracoval jako kurátor s dalšími uměleckými institucemi, například s Akademií výtvarných umění v Praze (2019-2020), s GAMU v Praze (2019), s Domem umění města Brna (2017) a dalšími. Jeho umělecká tvorba vychází často z autoportrétu a zabývá se tématem fluidní identity. Zahrnuje filmy, fotografie, kresby, koláže a instalace.

    Šenay Kobak

    Šenay Kobak (*2001) studuje na pražské UMPRUM v ateliéru Volné umění ||., momentálně je na stáži u hostujícího umělce Özlem Atin. Ve své tvorbě pracuje s útržky textů, používá média kresby, malby i sochy a pracuje s různými materiály. Věnuje se i experimentálním audio záznamům, které jsou na pomezí narativních příběhů a reality. Zpracovává své daily moods, deníkové zápisky a postupně díla dotváří do více doslovných kolážovitých statementů. Vizuálně je pro ni důležitá práce s linkou, překrývání, vrstvení a dlouhodobě ornament.

    kája hruboň

    Kája studuje na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem v ateliéru OPA. Věnuje se tvorbě videí, malbě, kresbě a dalším médiím, z nichž některé ukázky můžete zhlédnout na webu . Třetím rokem aktivně djejuje pod přezdívkou Hrrhrrrrhrrr, a je součástí ústeckého kolektivu SPEED DATE pořádajícího párty v Ústí nad Labem. Ve svých setech rád*a mixuje tekno tracky s písničkami od queer a FLINTA hudebnictva nebrání se průsečíku žádných žánrů a věří, že mixovat jde cokoliv s čímkoliv.

    Bára Bažantová

    Ve své umělecké práci, stejně jako ve svých textech se Bára Bažantová zabývá tématem chudoby a sociálního vyloučení nahlížených z různých úhlů pohledu. V rámci uměleckého provozu spolupracuje s iniciativou tranzit.cz, artyčok.tv, platformou pro současnou poezii Psí víno a je součástí redakce studentského časopisu Bublina. Mimo umělecké struktury ji nejvíc baví občasná spolupráce se spolkem Ramus, který organizuje výlety a akce pro lidi s postižením a bez, nebo brněnsko-romsko-slovenskou Tuke TV. Má ráda špínu za nehtama a svojí fenu. V uplynulém roce vydala dvě knihy: Hoří chemička, něco si přej a Prokletý, kdo přichází.

    Sára Jarošová

    Sára Jarošová (*1998) nedávno vystudovala Ateliér environmentu na FaVU v Brně. Studium ukončila diplomovou práci zabývající se tématem utopické budoucnosti v digitálně vytvořeném herním prostředí, bez minulosti, po rozpadu současného světa, jak jej známe. Před studiem na FaVU vystudovala Střední zdravotnickou školu v JIhlavě a Filmová, divadelní, televizní a rozhlasová studia v Olomouci. V oblasti práce s médiem videa a zvuku tvoří v autorské dvojici s umělcem Davidem Neumannem. Občas píše básně a povídky, šije nebo maluje. Zabývá se tématy života pod povrchem společenských a mocenských struktur, (ne)závislostmi, mezilidskými vztahy a mechanismy ztrát a nálezů.

    Jena Jang

    Jena Jang is a Korean audiovisual artist based in Prague. She received a master's degree in animation and film from UMPRUM and is pursuing a PhD in visual communication at the time-based media atelier at UJEP in Ústí nad Labem. As a musician, she is actively involved in the experimental and improvised music scenes and has played at concerts and festivals like the Sonda Festival 2022 in Brno and, most recently, Trickster in Berlin.
    Her current doctoral research, "Contemporary Art of Healing (2019–)," began in 2012, when she was going through the toughest period of her life. Since childhood, she has had invisible friends, or "art spirits," who have encouraged her to keep drawing whenever she feels low. In 2012, her pictures were full of black and red, and she suffered from insomnia, depression, skin irritations, headaches, and body pain. She has a strong connection with nature, especially the roots of the trees. She wants to heal herself through singing and dancing and wants to share purified energy with the audience, which might have gone through tough times like she did.

    Andrej Kapcar

    Andrej Kapcar is a visual artist, photographer, and researcher based in Bratislava. His research interests involve the occult, esoteric, and supernatural, mostly focusing on the research of post-modern forms of magic, mostly chaos magick. His work incorporates syncretic magical practices, hermetic teachings, and philosophy. He often works with the dichotomy between light and darkness, creation and destruction, or beauty and ugliness. His aim is to represent one through the other, proving that the often-perceived duality is just a subjective preference. The symbolic meaning of details all around him is undisputed, reflecting through them the counter-hierarchical and anti-dogmatic approach of Chaos Magick.

    Slavek Kwi

    Slavek Kwi is a sound-artist, composer and researcher interested in the phenomena of perception as the fundamental determinant of relations with reality. He has a longstanding fascination with sound-environments, developing what he terms ‘electroacoustic sound-paintings’ oscillating between sound only and interdisciplinary works exploring social, spatial and temporal processes. These complex audio-based situations are created mainly from site specific recordings, resulting in subjective reports for radio broadcast, ‘cinema for ears’ for multi-channel playback, sound installations integrated into the environment and performances. From the early nineties Slavek has operated under the name Artificial Memory Trace.
    Collaboration piece realised with Eric La Casa Vibratility.Mozaik received Prize of the Electroacoustic Sonic Art Category in the 29th International Competition of Electroacoustic Music and Sound Art, Bourges 2002 in France.
    He facilitates experimental sound workshops with autistic children and those with learning disabilities.Slavek was born in former Czechoslovakia, lived 14 years in Belgium and has been based in Ireland since 2000.

    Viktória Citráková

    Viktória Citráková (*1999) vystudovala teorii interaktivních médií na MU, nyní studuje performance na FaVU. Píše poezii, organizuje workshopy automatického psaní a v roce 2020 iniciovala založení ne-umělecké platformy Kontrakolektiv. Dělá literární dramaturgii festivalu Hradby Samoty, pracuje jako koordinátorka projektů v platformě Terén a jako externí redaktorka v časopisu CEDIT. Nyní připravuje vydání své debutové básnické sbírky Synestetika v slovenském vydavatelství FACE.

  • Přispěvatelstvo Použijte prosím novější prohlížeč.

    Přispěvatelstvo

    Maria Neal

    Maria je studentkou Ateliéru performance na FaVU, současně na stáži v rumunské Bukurešti. Ve své tvorbě pracuje převážně s textilem a zvukem (field recording) pro zkoumání, vysvětlování, vytváření a dovytváření současné socio-politické situace kolem sebe, svého i kolektivního podvědomí. Tvoří část redakce studentského časopisu Bublina.

    Kristýna Kyselá

    Kristýna Kyselá je primárně malířka, studuje v malířském ateliéru 1. Hlavní inspirací je pole dance a erotický tanec. V autorčiných malbách a kresbách můžeme najít asociace, které vychází z této subkultury. Témata, která zpracovává ve své tvorbě, jsou mimojiné tělesnost, performativnost tance a taneční gesto.

    V malbě používá enkaustiku - tedy vosk smíchaný s pigmentem nebo barvou. Tato technika je svou povahou stále proměnlivý materiál, kterým vnáší tělenost do svých obrazů.

    Iva Davidová

    Iva Davidová (ona, on/jeho, její, jejich) studuje Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, tvoří napříč médii, poslední dobou se hodně věnovalx psaní textů a jejich storytellingu v hudbě, vyprávění své frustrace z kapitalismu a diskriminace pomocí sbírky memových frází. A taky fotilx a ilustrovalx. Jejich hlavním médiem je malba. Maluje na dřevo, zabývá se iluzivním rájem, zahrnuje studii privilegií, přístupu ke kráse a taky přístupu k fenoménu “catfish”, pozoruje společenské vrstvy a promítá je na vegetaci, která zdánlivě postrádá selfhood. V @bublinamagazine se podílí na vizuálu a kurátorství, je součástí projektu unbelievabledawn PAINTING+ DIGITAL MEDIA = TECHNOPAINTING - věnující se také iluzivnímu ráji, ale zejména tomu online. Prozradilx, že jim máma říkala ať si přestanou hrát s gendery, že je můžou rozbít, ale že ji nikdy neposlouchalx. Feministou se uz narodilx. Má dva kocoury, Pipina a Cipina a rádx by furt chodilx k vodě a do lesa

    Nela Neubauerová

    Nela Neubauerová aktuálně studuje magisterské studium na FUD UJEP v ateliéru Digitální média. Ve své dosavadní tvorbě se zaměřuje především na témata související s dětstvím a dospíváním. Je spoluzakladatelkou a grafickou designérkou iniciativy Rodič Naruby @rodicnaruby (safe space pro děti alkoholiků), podílí se na pořádání festivalu Deziluze @festival.deziluze a je členkou Sapphire Razorwire & Amethyst Antichrist @razorwire_antichrist, audiovizuálního dua jehož tvorba se inspiruje rolí upíra v kultuře západního světa.

    Hana Kokšalová

    Hana Kokšalová (*1998) je intermediální umělkyně, performerka, organizátorka, režisérka. Po bakalářském studiu v ateliéru Digitálních médií na UJEPu v Ústí nad Labem šla na magistra do ateliéru Environment na FaVu.
    Její práce se nachází někde mezi vizuálním a živým performativním uměním, hledá různé inscenační formy - performance, participativní happeningy, intervence ve veřejném prostoru, divadelní práci se specifickými skupinami.

  • Použijte prosím novější prohlížeč.
Now playing